Utíkal potemnělou předměstskou ulicí. Nevěděl, proč vlastně utíká, ale věděl, že musí. Cítil, jak se ho zmocňuje strach. Ohlédl se za sebe, ale jediné co uviděl, byla prázdná silnice. Škobrtl a svalil se na zem. „Au,“ uniklo mu. Byl to bolestivý pád, při kterém si odřel obě kolena a dlaně. Znovu se rozhlédl, ale stále nic neviděl. V neblahé předtuše se mu začali ježit chloupky na krku.

„Mě nemůžeš utéct,“ ozvalo se odnikud, a zároveň odevšad. (Celý příspěvek…)