„Dělej, nebo to nestihneme.“ vykřikl Joe a utíkal za rozjíždějícím vlakem.  Natáhl se po držátku a vyskočil na stupínek u dveří. To už se blížil Henry, za zuřivého funění naskočil do vlaku.
„Tak tohle bylo těsné Joe…“ vydechl Henry.
„Mě to povídej, takhle sem se dlouho nezapotil. Pojď, najdeme si kupéčko.“
Procházeli vlakem, každý obtěžkán cestovní taškou, a rozhlíželi se po volných místech. Prázdné kupé našli až na konci předposledního vagonu. Uložili zavazadla a natáhli se napříč přes sedačky. Netrvalo dlouho a rytmické dunění kol vlaku o koleje je ukolébalo k spánku. (Celý příspěvek…)